Jako společenství slavíme svátky, které ustanovil sám Bůh a nechal nám o nich jasné biblické poselství. Nevycházíme přitom z „tradice otců“, jak to dělali farizeové a zákoníci už v době Ješuy (Ježíše Krista), který je za to také nejednou pokáral (například v Matoušově evangeliu 15:1–6: „Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici.“) Také ale nechceme původně pohanské svátky přetřít na „křesťanské“ neboli Boží, jako tomu bylo pod horou Choréb: když se Mojžíš dlouho nevracel k lidu, lid začal vyžadovat od Árona, aby jim vyrobil zlaté tele, pohanský symbol, který vídali v Egyptě, aby toto tele mohli uctívat jako boha, který je vyvedl z Egypta. Když bylo tele hotové, vystavěl mu Áron oltář a vyhlásil na jeho počest „svátek Hospodinův“ (Exodus 32:1–6). Takto je tomu v dnešní době například s Vánocemi, které na pohanský koncept oslav zimního slunovratu natřeli křesťanskou zvěst o narození Ježíše (který se ale s největší pravděpodobností vůbec na Vánoce nenarodil) a vyhlásili je za jeden ze dvou největších křesťanských svátků. Nechceme zapomenout na to, že výsledkem zhotovení zlatého telete byl Boží hněv, ve kterém chtěl celý svůj lid vyhubit.

​

Nejlepší přehled všech biblických svátků je v Leviticu 23. Bůh uvádí celou pasáž od verše 2, kde mluví k Mojžíšovi: „Promluv k synům Izraele a řekni jim: Toto jsou Hospodinovy svátky, které budete svolávat, svatá shromáždění – to jsou mé svátky.“

​

První otázkou je, kdo jsou synové Izraele. Bible nám na to jasně odpovídá např. v následujících pasážích: „Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene tučnosti olivy…“ (Řím 11:17) nebo „A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení“ (Ga 3:29). Patří-li tedy náš život Ješuovi (Ježíšovi), znamená to, že jsme símě Abrahamovo a vírou jsme byli naroubováni na kmen ušlechtilé olivy – tedy Izrael. Jsme-li tedy syny Abrahama, jsme rovněž synové Izraele, a proto se tento text bez jakýchkoliv pochyb týká každého, kdo věří v Ješuu jako Mesiáše. Slovo Izrael (pokud čtete Jašarel) rovněž znamená „ti, kdo jsou přímí v Bohu“.

Další pokračování verše 2 mluví o tom, že jsou to Hospodinovy svátky. Slovo pro „svátek“ je v hebrejštině MOED, jehož význam je „určené časy“. Jsou to tedy Bohem určené časy, zvláštní doby, ve kterých Bůh sám se svým lidem jednal, jedná a bude jednat. Slovo pro „svolávat“ je hebrejské QARA, které rovněž znamená „dosvědčovat, hlásat, kázat“. „Svatá shromáždění“ je hebejsky MIQRA E KODEŠ, což znamená „oddělené generální zkoušky“. Nakonec Bůh prohlašuje, že jsou to jeho svátky. Nejsou to tedy žádné židovské svátky ani to nejsou svátky, které vymyslel člověk, ale jsou to jen a jen Boží svátky.

​

Celý verš by se tedy s pochopením významu původních hebrejských slov dal přeložit takto: „Promluv k synům Izraele (tedy k těm, kdo jsou přímí v Bohu) a řekni jim: Toto jsou Bohem určené časy, které budete dosvědčovat a o nich kázat, oddělené generální zkoušky – jsou to mnou určené časy.“

​

Naše společenství vychází z toho, že biblické věci je potřeba dělat biblickým způsobem, a proto jsme opustili všechny člověkem vymyšlené tradice a svátky a slavíme biblické svátky podle nejlepšího vědomí a v souladu s Božími instrukcemi, které jsou v Bibli. Z biblické zvěsti víme, že Bůh ve svých „určených časech“ nadpřirozeně jednal se svým lidem, a ti, kdo byli připraveni slyšet Boží hlas, byli schopni pochopit, že v určeném čase jedná samotný Bůh. Bůh svoje slovo nemění a ani nemění svoje „určené časy“. „Neboť já Hospodin jsem se nezměnil.“ (Mal 3:6) Proto věříme, že Boží slovo nás i tímto připravuje na budoucí události, které poznají ti, kdo „zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ (Zj 14:12) Ješua při svém prvním příchodu do dne naplnil všechny jarní svátky, a proto snad není troufalé říci, že při svém druhém příchodu naplní i všechny zbývající, tedy podzimní svátky. Pokud tedy bereme svátky jako „generální zkoušku“ na něco, co má být naplněno skze našeho Mesiáše Ješuu, není přece zatěžko tyto „generální zkoušky“ absolvovat a tím se připravovat na to, co pro nás má připraveno Bůh.

​

V souladu s Božím slovem zapsaným v Leviticu 23. kapitole slavíme teda tyto svátky (podrobněji o každém z nich si můžete přečíst rozkliknutím hlavní nabídky pod nadpisem "Svátky"):

​

1. Šabat - sobota

​

2. Pesach a svátek nekvašených chlebů

​

3. Svátek prvotin

​

4. Svátek týdnů

​

5. Památka troubení - Yom Teruah

​

6. Den smíření - Yom Kippur

​

7. Svátek stánků - Sukkot