Chajim Chadashim
Mesiánské společenství Nový Život
"Učení věčných pravd v duchu lásky"
DEN SMÍŘENÍ -
YOM KIPPUR
„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.“ Lev 23:26–32
Bůh od začátku stvoření věděl, že člověk padne do hříchu a bude potřebovat cestu ke smíření s Bohem Stvořitelem, aby mohl dosáhnout spasení. Rovněž pro nás jako syny a dcery Izraele došlo k tomu, že Bůh se jako muž „rozvedl“ s Izraelem jako svou manželkou, ale Bůh Izrael (ecclesii) nezatratil, ale přivede ji zpět do své náruče a manželství bude obnoveno, viz Iz 54:5–8, Iz 62:4–5. Bůh dal Mojžíšovi instrukce k tomu, jak Den smíření slavit, v Lev 23:26–32 nebo v Lev 16:29–34. Bůh ten 10. den sedmého měsíce označuje jako Šabbat Šabbaton, což znamená nejsvětější den v roce. Tento den se tedy z Božího pohledu zřejmě děje (nebo bude dít) něco, co má obzvláště důležitý význam z pohledu nás jako Božího lidu (těla Mesiáše).
V textu se několikrát opakuje výzva k pokoření duše. Tradiční rabínský výklad to chápe jako nutnost se postit. Nemáme nic proti postu, je bezpochyby zdravý a vhodný i tento den, ale samotný význam toho, co se má dít, je hlubší.
Slovo „pokořit se“ je v hebrejštině ANAH. Stejné slovo je použito ve vzkazu, který nese Mojžíš s Áronem faraonovi v Exodu 10:3, kde se Bůh zlobí na faraona, že se mu odmítá pokořit. Nejedná se tedy o to, že bychom se měli postit, ale jde o to, že bychom se měli pokořit před Boží autoritou. Je v našem životě něco, co jsme ještě nedali Pánu? Je tam stále něco, co děláme pod svojí vlastní autoritou a neděláme to pod autoritou Boha, popř. Ješuy Mesiáše? Tak mu to tento den odevzdejme, pokořme se před ním a přijměme SMÍŘENÍ, které získáváme obětí a krví Ješuy, jak o tom píše Pavel v Římanům:
„Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny [a na všechny] ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy.“ (Řím 3:21–26)
Pro ujasnění pojmů je ještě třeba uvést, že ospravedlnění nebylo nikdy dosahováno dodržováním zákona. Ospravedlnění bylo vždy dáno jako Boží dar lidem. Ale Tóra (zákon) byl dán jako instrukce (návod) k životu. Jsem tedy ospravedlněn Boží milostí, ale posvěcení musím dělat já: „s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu.“ (Fil 2:12)
Bůh sám kvůli svému jménu znovu očistí svůj lid (svůj ostatek) a přijme jej jako svoji nevěstu. Bude to na Boží svátek Dne smíření?
„Kdo je Bůh jako ty, který snímá vinu a promíjí přestoupení ostatku svého dědictví? Nebude držet neustále svůj hněv, protože má zalíbení v milosrdenství. Znovu se nad námi slituje, pošlape naše viny a všechny naše hříchy uvrhneš do hlubin moře. Prokážeš věrnost Jákobovi, milosrdenství Abrahamovi, jak jsi přísahal našim otcům od dávných časů.“ Mi 7:18–20
„Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment. Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých.“ Zj 19:7–8
„Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou slovy: ‚Pojď, ukážu ti Nevěstu, ženu Beránkovu.‘ V Duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, mající Boží slávu. Jeho jas je podobný nejvzácnějšímu kameni, je jako kámen jaspis, čistý jako křišťál. Má velikou a vysokou hradbu, má dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která jsou [jmény] dvanácti kmenů [synů] Izraele. Tři brány jsou na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradba toho města má dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.“ Zj 21:9–14
Bůh bude mít svatbu s Izraelem, ne s církví! Bůh nebude mít 2 ženy, ale jen jednu. V novém Jeruzalémě není žádná brána pohanů (národů), ale jsou tam brány 12ti kmenů Izraele. Kdokoli má zájem být na svatbě, musí být naroubován na kmen ušlechtilé olivy dle Římanům 11. Žádné původem pohanské svátky nás s Bohem nesmíří, ale Den Smíření slavený dle Stvořitelových pravidel ano! „Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.“ (2. Kor 5:20)
