PESACH a SVÁTEK NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ

Svátek Pesach je první ze skupiny jarních biblických svátků, často nesprávně překládaný jako Velikonoce. Zvláštností této první jarní skupiny je to, že všechny tyto svátky byly naplněny Ješuou při jeho prvním příchodu. Izrael tak měl cca 1500 let (od Mojžíše do doby Ješuy) na to, aby při praktikování těchto svátků byl připraven poznat svého Mesiáše. Praktikování svátků bylo „generální zkouškou“ na to, co bude jednou dělat Bůh. Bůh má svoje svátky a má svůj kalendář, podle kterého naplňuje svoje slovo. Ti, kdo byli připraveni slyšet Boží hlas, pochopili, že beránek obětovaný při Pesachu je jen předobraz toho pravého Beránka, který snímá hřích světa a jímž je sám Ješua, a toto poznání je zachránilo.

​

Jedná se o jeden svátek, který začal hodem beránka a pokračoval po sedm dní svátkem nekvašených chlebů. Ustanovil ho na Boží příkaz Mojžíš těsně před tím, než byl Izrael osvobozen z egyptského otroctví.

​

I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi. Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm. A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. Bude to Hospodinův Pesach. A té noci projdu egyptskou zemí a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad všemi bohy Egypta. Já, Hospodin. Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi. Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako Hospodinův svátek; po všechny své generace ho budete slavit jako věčné ustanovení. Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraele. Prvního dne budete mít svaté shromáždění, i sedmého dne budete mít svaté shromáždění. V nich nebude konána žádná práce, pouze co budete každý jíst, jenom to si připravíte. Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení. V prvním měsíci od čtrnáctého dne měsíce večer budete jíst nekvašené chleby až do večera dvacátého prvního dne toho měsíce. Sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvas. Protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec. Nic kvašeného nebudete jíst. Kdekoli budete přebývat, budete jíst nekvašené chleby. Ex 12:1–20

​

V textu vidíme několik velmi zásadních informací. Za prvé zde Bůh ustanovuje začátek roku a začátek měsíců. Jak už jsme zmínili dříve, Bůh má svůj kalendář, v jehož termínech postupně naplňuje dávno vyřčená proroctví a naplňuje smysl tohoto věku. Beránek je předobrazem Ješuy Mesiáše, který 10. dne prvního měsíce (Jan 12:12) přišel do Jeruzaléma (byl vzat do domu), aby byl farizei a zákoníky vyzkoušen a mohl být prohlášen za beránka bez vady. Následně byl obětován, a pokud jeho krev aplikujeme do našeho života, budeme mít život; život bez nutnosti otroctví hříchu (Egypta). Kdo neaplikuje krev beránka do svého života, postihne ho zhoubná pohroma, neboť mzdou hříchu je smrt. Krev je ZNAMENÍM, stejně jako sobota. Tento svátek má být slaven jako věčné ustanovení pro všechny naše generace. Pokud církev svévolně na Nicejském koncilu zruší Pesach, zavede Velikonoce, změní jejich termín, tak aby se nepotkal s pravým biblickým Pesachem, je to slavení dle Božího příkazu? Může následně Bůh tyto praktiky požehnat?

​

Poslední zásadní informací je nutnost vyvarovat se kvasu. Kvas představuje hřích. Nejde v zásadě o to za každou cenu vymést z našeho života každou molekulu fyzického kvasu, ale jde o to z našeho života odstranit každý zbytek hříchu (1. Ko 5:7–8). Jde o uklizení si svého vlastního života tak, aby v nás nežil hřích, ale aby v nás žil beránek Boží. Jak Pavel píše „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Ga 2:20)

​

Z toho všeho tedy můžeme pochopit, co znamená, že Ješua nepřišel zákon zrušit, ale naplnit (Mat 5:17). Přišel mu dát plnost, tedy plné pochopení těch věcí, které byly od pradávna skryty a které bylo možné vidět jen jako v zrcadle. Ješua přinesl plné pochopení toho, co znamená beránek Boží nebo co znamená nekvašený chléb. Nepřišel tyto svátky zrušit nebo změnit. Z Bible je zřejmé, že učedníci po odchodu Ješuy pokračovali v slavení svátků Pesachu a nekvašených chlebů, např. v 1. Ko 5:7–8 nebo ve Sk 20:6.