ŠABAT - SOBOTA

Bůh ustanovil sedmý den = šabat (sobotu) už při stvoření světa a posvětil ho, to znamená oddělil ho od všech ostatních dní, viz Gen 2:2-3. Šest dní Bůh tvořil a vše, co stvořil shledal dobrým. A když už bylo vše dokončené, jako třešničku na dortu požehnal a posvětil i den sedmý, ve kterém už nepracoval, ale chtěl společně v jednotě se svým stvořením odpočinout.

​

„Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal, a sedmého dne přestal s veškerým svým dílem, které konal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil."

​

Bůh to ve svém slově opakuje znovu a znovu, dokonce je to dvakrát zaznamenáno i v rámci desatera (Ex 20:10–11, Dt 5:12–15). Přímo na kamenné desky, které dostal Mojžíš, Bůh zaznamenává, že šabat je dnem, který patří Jemu. Není to snad tak že by ostatní dny byly plně v režii člověka a Bůh v nich neměl žádný prostor, ale přesto Bůh ustanovil den, který má patřit jen Jemu. Den, ve kterém budeme vstupovat do odpočinku a obecenstva s Ním se zvláštním požehnáním, které sám zaslíbil.

​

„Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho." Exodus 20:8-11

​

Zároveň Bůh sobotu označuje jako znamení mezi sebou a svým lidem Izraelem (Ex 31:13, Ez 20:12 a 20): kdo jsou synové Izraele, jsme si už vysvětlili (viz sekce Svátky), jsou to ti, kdo věří v Ješuu jako Mesiáše. 

​

„Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Jistě budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechny vaše generace, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete zachovávat sobotu, neboť je pro vás svatá." Exodus 31:12-13

​

Tak jako dal Bůh po potopě duhu jako znamení, že už nezničí svět potopou, tak také dal šabat - sobotu jako znamení toho, že On je naším Stvořitelem a je také Tím, kdo nás požehnává a posvěcuje, to znamená odděluje pro sebe. Zároveň nám s dodržováním šabatu dává i zaslíbení:

​

„Jestliže odvrátíš svou nohu od pošlapávání soboty, od konání svých zálib v můj svatý den, a nazveš sobotu rozkošnou a svatý den Hospodinův ctihodným a budeš ho ctít tak, že nebudeš konat své cesty, nebudeš hledat své záliby a mluvit planá slova, potom budeš mít rozkoš v Hospodinu a nechám tě jezdit na návrších země a budu tě krmit dědictvím tvého otce Jákoba, neboť ústa Hospodinova promluvila." Izajáš 58:13-14

​

Rovněž Ješua se označoval za pána soboty: „Syn člověka je pánem soboty.“ (Lk 6:5) On nepřišel šabat zrušit, jak se někdo může mylně domnívat, když čte o tom, jak s učedníky procházeli obilím, mnuli rukama klasy a jedli je, nebo když v sobotu uzdravil člověka s odumřelou rukou (Lukáš 6. kapitola). Naopak poukazuje na to, že On je Pánem soboty a ukazuje na pravý smysl šabatu. Ten není v pokryteckém dodržování lidských předpisů o tom, co se v tento den smí a co nesmí dělat. Je v oddělení tohoto dne pro Boha. Je dnem, ve kterém nekonáme své cesty, ale prožíváme ho v Jeho blízkosti, v Jeho odpočinku, v tom, co je Jemu milé. Ješua se správně farizejů, kteří i v tomto případě hlavně hledali záminku, jak ho obžalovat, ptá: „Ptám se vás, zda je dovoleno v sobotu učinit dobře, nebo učinit zle -- duši zachránit, či zahubit?” 

​

Otázka soboty versus neděle

​

Hlavním argumentem tradiční křesťanské víry pro změnu dne odpočinku ze soboty na neděli je den vzkříšení Ješuy (Ježíše). Podívejme se tedy na to, který den byl Ješua vzkříšen. V řeckém originále je napsáno, že byl vzkříšen „mia ton Sabbaton“. Sabbaton je řecké slovo pro sobotu. Řecké „mia“ znamená jeden (tj. základní číslovka), ne první (řadová číslovka). Slovo sabbaton je použito v Nové smlouvě 68×, z toho 59× je přeloženo jako „sobota“, ale 9× je v textu „prvního dne týdne“.

​

Proč překladatelé udělali tuto svévolnou změnu? Z těchto 9ti případů je 6 případů v souvislosti se vzkříšením Ješuy, dva jsou v souvislosti s konáním shromáždění a jeden se týká postu. V řečtině je rovněž slovo pro první „protos“ a slovo pro den „hemera“. Pokud by tedy někdo chtěl v řečtině napsat „první den“, napsal by „prote hemera“, ne „mia ton Sabbaton“. V řečtině rovněž není slovo pro týden, ale podle odborníků na řečtinu by se dalo použít slovo „hebdomados“, což znamená sedm. Slovo Sabbaton by tedy nikdy nebylo použito pro týden.

​

Řecká fráze „mia ton Sabbaton“ znamená tedy buď sobota, sobotní den, nebo jedna ze sobot či jeden den ze sobot.

​

Správně je slovo Sabbaton přeloženo např. v Luk 4:16: „I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogy.“ Naopak v Lk 24:1, Jan 20:1, Jan 20:19, tedy v textech týkajících se vzkříšení Ješuy, už vždy překladatelé frázi překládají „prvního dne týdne“. Nemůže tedy existovat žádný důvod pro rozdílné překlady, kromě toho, že překladatelé pracují už s podporou dříve vytvořených teologických konceptů. Texty jednotlivých evangelií se i mezi sebou drobně liší a nelze s konečnou platností určit přesný čas Ješuova vzkříšení, tedy jestli to byla sobota, či neděle. I v případě, že by ke vzkříšení došlo v neděli, nezavdává to žádný důvod k tomu, abychom svévolně změnili termín dne odpočinku ze soboty na neděli.

​

Jak ale vysvětlíme fakt, že Ješua sděluje farizeům, že bude tři dny a tři noci v srdci země, když vstal z mrtvých v sobotu nebo v neděli? Za prvé je potřeba říct, že ani tradiční křesťanská teologie není biblicky koherentní, neboť od pátku do neděle nejsou tři dny a tři noci. Ješua sděluje farizeům následující: „Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.“ (Mt 12:40) Víme, že Ješua byl ukřižován den před sobotou, např. v Mk 15:42. Ale den před sobotou neznamená vždy pátek! Právě v rámci biblických svátků jsou dny, které jsou označeny jako dny, kdy člověk nemá vykonávat žádnou všední práci – je to tedy šabat = sobota. V rámci svátku Pesach (mylně překládaného jako Velikonoce) byl tento den stanoven na 15. dne prvního měsíce, viz Lev 23:7. Tato sobota může připadat na jakýkoliv den týdne a běžně se označovala jako velká (vysoká) sobota. Že to tak bylo i v případě soboty, která následovala po ukřižování, víme díky textu v Janově evangeliu 19:31: „Poněvadž byl den přípravy a Židé (Judejci) nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži – tu sobotu byl totiž velký den – …“. To znamená, že Ješua byl zřejmě ukřižován ve středu nebo ve čtvrtek, den před velkou sobotou, a mohl tedy zůstat 3 dny a 3 noci v srdci země a být vzkříšen v pravidelnou sobotu nebo neděli. Tím tedy naplnil bez problémů vše, co o sobě farizeům sdělil.

​

Bůh tedy ustanovil sedmý den, sobotu, jako svatý, oddělený den pro celé lidstvo (Mk 2:27). Učinil to v době, kdy na zemi nebyl jediný Žid. Sobota tedy není jenom pro židovský národ, sobota je oddělený den ustanovený Stvořitelem vesmíru k tomu, aby se setkával se svým lidem.

​

Bůh zapsal svým vlastním prstem do kamenné desky desatera sobotu jako den odpočinku! Ješua na zemi světil sobotu, jak bylo jeho zvykem, nikdy nikde ani omylem nenaznačil, že by se den odpočinku měl změnit na neděli. Pokud chceme být svědky Ješuy (Ježíše), nechceme následovat to, co žil on svým příkladem? On prohlásil, že je pánem soboty, ne neděle.

​

Proč je to tak důležité? Ješua říká: „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání.“ (Jan 14:15) Láska k Ješuovi se pozná podle toho, že jsme jeho učedníci a žijeme podle jeho přikázání. Pokud žijeme podle lidských tradic a příkazů, neodráží to naši lásku k Mesiáši, ale naši touhu jít se stádem ovcí, které má jiného pastýře. Hrozí nám potom to, co se stalo Izraeli u zlatého telete, kdy Áron prohlásil: „Zítra bude Hospodinův svátek.“ (Ex 32:5) Opravdu byl tanec u zlatého telete Hospodinovým svátkem, ze kterého měl Bůh radost? Má Bůh radost z toho, když si ustanovíme lidskou tradici a zrušíme tím slovo Boží?

​

Říká snad Písmo, že je den jak den a kdo který den zachovává Pánu, je jedno? Ne, neříká, neboť text, který o tom mluví v Římanům 14., mluví o jídle. Pokud si přečteme celou 14. kapitolu v kontextu, pochopíme, že se nejedná o den odpočinku.

​

Vyjádření katolických hodnostářů k tomuto tématu:

​

„Protestantismus, když se zbavuje autority (římskokatolické) církve, nemá dobré důvody pro svou nedělní teorii a měl by si logicky ponechat sobotu jako šabat.“ John Gilmary Shea, American Catholic Quarterly Review, January 1883

​

„Je dobré připomenout presbyteriánům, baptistům, metodistům a všem ostatním křesťanům, že Bible je při jejich dodržování neděle nikde nepodporuje. Neděle je institucí římskokatolické církve a ti, kteří ten den dodržují, dodržují přikázání katolické církve.“ Kněz Brady při oslovení Elizabethy, uvedené v „News“, New Jersey, 18. března 1903

​

„Protestanti ... přijali radši neděli než sobotu jako den veřejné bohoslužby poté, co katolická církev provedla změnu ... Ale protestantská mysl si neuvědomuje, že ... dodržováním neděle přijímají autoritu mluvčího církve, papeže.“ S. D. Mosna, Storia della Dominica, 1969, strany 366–367

​

„Pokud by se protestanti řídili Biblí, měli by uctívat Boha o šabatu. Při dodržování neděle se řídí zákonem katolické církve. “Albert Smith, kancléř arcidiecéze Baltimore, odpovídá kardinálovi v dopise z 10. února 1920

​

„Byla to katolická církev, která v autoritě Ježíše Krista přesunula odpočinek (z biblického šabatu) na neděli. Proto je dodržování neděle protestanty poctou, kterou vzdávají navzdory sobě samým autoritě katolické církve.“ Monsignore Louis Segur, Plain Talk about Protestantism of Today, strana 213

​

„Zrušili jste Boží slovo pro svou tradici. Pokrytci! Dobře o vás prorokoval Izaiáš, když říkal: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.‘“ Mt 15:3