Chajim Chadashim
Mesiánské společenství Nový Život
"Učení věčných pravd v duchu lásky"
SVÁTEK TÝDNŮ - ŠAVUOT
„Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti. Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze. Právě v ten den svoláte a budete mít svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. To je věčné ustanovení ve všech vašich sídlech pro vaše generace. A když budete sklízet žeň své země, nevyžínej zcela rohy svého pole a nesbírej klasy po své žni. Nech je pro chudého a příchozího. Já Hospodin jsem váš Bůh.“ Lev 23:15–22
Je to svátek, který se opět mylně v rámci tzv. Nové smlouvy překládá jako Letnice. Svátek týdnů (Letnice) nezačal událostmi v Jeruzalémě dle Skutků 2, ale byl ustanoven mnohem dříve. Nekanonická kniha Jubilejí v 6. kapitole uvádí, že tento svátek byl dokonce ustanoven Bohem při stvoření a je slaven v nebi. Tedy tím, že slavíme biblické svátky, připojujeme se k tomu, co dělá Bůh v nebeských sférách, a stáváme se takto součástí Božích plánů se světem – jsme napodobiteli toho, co dělá Bůh. Kniha Jubilejí rovněž uvádí, že Bůh uzavřel svoji smlouvu s Noem (Gn 9) v době, která připadala na Svátek týdnů. Rovněž v Exodu 19 Bůh na Sinaji uzavírá smlouvu s Izraelem v době Svátku týdnů. Svátek týdnů je Mojžíšovi předepsán v Lev 23:15–22. Navazuje po 50ti dnech na svátek Prvotin. Padesát se řecky řekne pentekoste, z toho tedy vychází i anglické označení tzv. letničních církví (pentecostal church).
Když Ješua odcházel po 40ti dnech (Sk 1:30) po svém vzkříšení do nebe, vyzval učedníky, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma. To bylo v souladu s nařízením Tóry (zákona) v Dt 16, které požadovalo, aby Izraelci třikrát za rok putovali na místo, které Bůh vyvolí. Bylo to při svátku Pesach, Svátku týdnů a Svátku stánků. Ješua tedy dal učedníkům 10 dní na to, aby se společně připravili na Svátek týdnů a mohli prožít zmocnění Božím Dechem (Pneumatos) Svatosti. Ve chvíli, kdy byli naplněni, začali hovořit jinými jazyky, které jim byly dány pro svědectví zbožným Židům (Judejcům), kteří přišli dle nařízení Tóry (zákona) slavit Svátek týdnů do Jeruzaléma. Opět tedy vidíme užasné Boží působení v souladu s jeho plánem a jeho kalendářem.
Celá kapitola 2 Skutků nám zanechává svědectví o naplnění dávno daných zaslíbení proroků. Neproběhlo zde zničehonic založení tzv. církve, ale došlo k výraznému posunutí chápání Božích věcí lidmi, kteří poslouchali Boží přikázání a čekali na Boží jednání. Překladatelé v tomto bodě začínají překládat řecké ecclesia jako církev, ale to je zcela účelové, neboť jde hlavně o to vyvolat ve čtenáři pocit, že došlo k založení jakési organizace. Nicméně ecclesia znamená shromáždění vyvolených. Ecclesia byla už na poušti (viz Sk 7:38), a nikdo by asi čtenáře nepřesvědčil, že tam byla církev, kterou vedl Mojžíš. Ve Skutcích došlo k sejmutí roušky, která zakrývala lidem fakt, že nemají mít žádného prostředníka, ale Bůh chce mít přímý vztah se svým lidem – ecclesií.
